Zdraví a nemoc
Princip harmonie a léčení
Z pohledu univerzálního božského pořádku signalizuje nemoc vnitřní a vnější nerovnováhu, disharmonii a odklon. Její důsledky jsou v prvé řadě nepříjemné, proto ji odmítáme a bojujeme proti ní. Tímto přístupem se ale aktivuje větší množství negativní energie a léčí se pouze symptomy a nikoli skutečná příčina.
Každá nemoc chce sdělit člověku něco důležitého a ukázat mu skutečné důvody jeho nerovnováhy. Pokud toto poselství přijmeme, pak porucha současně naznačuje cestu k nápravě. Skutečné vyléčení nemůže přijít zvenčí, ale musí vyplynout zevnitř, a to prostřednictvím změn ve vědomí, stejně jako přes změny myšlenkových a citových vzorců, jež byly příčinou. Skutečně vyléčit se může každý člověk jen sám, když se (znovu) naučí rozumět poselstvím své duše a svého těla a znovu nastolit univerzální pořádek.
Při procesu rozšiřování vědomí a znovuuvědomování si svého zdraví/blaženosti (napsáno Heil-sein: znamená bytí v blaženosti, celistvosti, heil-heilig: zdravý-svatý, pozn překl.), jednoty, celosti a dokonalosti božského pořádku může být použití kosmických symbolů velmi užitečné. Působí totiž samoregulujícím způsobem a povzbuzují jednotlivce k přemýšlení. S tím spojený proces nové orientace může být nepostradatelným předpokladem pro změnu momentální nepříjemné a bolestné situace směrem k trvalému zdraví, štěstí a úspěchu.
Každá porucha jako následek má svou příčinu v takovém myšlení, cítění, mluvení a jednání, které není v souladu s univerzálním řádem. Svobodná lidská vůle pak neodpovídá Boží vůli a působení. Protože je Bůh duchem — člověk jej může zažít jen jako světlo, život a lásku — znamená to, že příčinu onemocnění lze vždy hledat v nepřítomnosti světla, života nebo lásky. Tento proces odpojení, odštěpení, odklonu a často také sebezničení začíná v lidské mysli. Proto musí být vždy nejprve přepólovány negativně polarizované vzorce přesvědčení a víry, aby bylo možno spustit procesy léčení.
Vyléčit se tedy může jenom každý sám, tím že změní své omezující a rušivé myšlenky. Na této někdy velmi obtížné cestě však můžeme potkat pomocníky a využít určité pomůcky. Jsou to duchovní vůdci, spirituální poradci, andělé...
Bůh miluje neomezené sebe sama a celé stvoření. On je dokonalá láska. Proto miluj Boží Já v sobe, protože láska pouze JE... Láska se naplňuje v dávání. Láskaje sama sobe odměnou.
Být jako jednotlivec v souladu s Boží láskou znamená: Žít lásku...
- bez polarity
- bez odporu
- bez rezonance, lze ji zažít pouze v Bytí
- bez očekávání
- bez subjektivních hodnocení
- bez hranic času a prostoru
- bez rozdělení
- bez řízení
- v čistotě a opravdovosti
- v „dávání sebe sama" a vidět v tom naplnění
- skrz dávání a braní ve věčné výměně
- v celku, neboť co je dobré pro celek, je dobré pro jednotlivce jako část celku: Já jako část celku miluji vše.
- vždy a pouze v teď a tady a dnes, všude a bez hranic
- aby se subjektivní skutečnost stala objektivní skutečností.
V antickém Řecku v Delfách stál nad vchodem do orákula nápis:
Poznej sebe sama, a poznáš tak tajemství přírody a bohů.
Člověk je neustále obklopen čistě duchovní realitou. Avšak tato věčná „archetypální realita" stojí podle Carla Gustava Junga a Pierra Dača mimo běžné lidské vědomí, které ji dokáže vnímat pouze v náznacích ve chvílích osvícení.
Pokud chceme dosáhnout trvalých úspěchů jak při pochopení, tak při léčení lidských problémů a nemocí, pak musíme najít jejich příčiny a pracovat s nimi.
Neexistuje žádná nemoc sama o sobě, jsou jen nemocní lidé. (Hippokrates)
Nejdůležitější úkol člověka ve vesmíru je...:
Vývoj prostřednictvím zkušenosti.
BUH spočívá s láskou jako věčné světlo v srdci každého člověka a tato zkušenost je pro každého současně také zkušeností Prvotního zdroje v sobě samém.
...také prostřednictvím bezpodmínečné lásky.
Každý člověk je, ať už si to uvědomuje či nikoli, důležitou součástí univerza a velkého Celku a tím, kdo utváří jemno- i hrubohmotnou skutečnost, je on sám. Člověk je ale při vytváření svých rozhodnutí a zkušeností vázán účinnost druhého duchovního zákona a prožívá sebe sama v zrcadlení protikladů mezi uvnitř a vně. Přitom levá mozková hemisféra zrcadlí přes fyzické smysly ono hrubohmotné a materiální vně, zatímco ta pravá hledá pomocí jemnohmotného vnímání cestu dovnitř, tedy do světa světla a Boží lásky ve veškerém Bytí. Nutně tak vzniká iluze zdánlivého rozdělen na negativně a pozitivně polarizované rezonanční chování. To působí na všech hmotných rovinách, které jsou od sebe odděleny rozdílnou frekvencí.
(Z materiálů Dr.D.Steizla)